Ateista si ovšem nemyslí, že všechno na světě je nahodilé, naopak vnímá postupný vývoj člověka a společnosti a přijímá vlastní odpovědnost za vše, co dokáže ovlivnit. O tom, co nedokáže ovlivnit, soudí, že to více ovlivňují jiní lidé, příroda, případně je to úplná náhoda. Jak věci radostné, tak tragické. Nemá pocit, že za úspěšně složenou zkoušku či pěkné počasí by měl někomu děkovat či o to prosit. Respektive může se za to “modlit” = intenzivně si to přát, ale nevěří, že to vzhledem k tomu, jak se učil a jak jdou fronty, pomůže. Zázraky se ovšem dějí, a ty pak považuje za náhody