"Bavíme se o volbách, kandidátech, voličích, motivacích, příčinách , důsledcích."

To právě tak úplně ne.
"Voliči Babiše" nespadli z Marsu. Ani voliči SPD, Volného bloku a dalších extrémistických stran/hnutí.
Každé politické uskupení má poměrně jasně daný elektorát, "přesahy" jsou minimální a málokdy radikální.
Problém není v existenci "voličů Babiše", ale v existenci stran a hnutí, které společensky legitimizujeme bez ohledu na jejich "závadovost". Republikáni Miroslava Sládka a komunisté v 90. letech byli v Parlamentu jako zástupci voličů, kteří vyjádřili své politické preference, nicméně vládl jistý konsenzus v tom smyslu, že se s nimi demokratické strany "nebaví". Bylo nemyslitelné požádat SPR - RSČ/KSČM o účast ve vládě nebo o tichou podporu vlády. (Kalouskovo gesto ohledně "vládnutí s komunisty" bylo bohužel nepochopeno a hádat se o tom teď nechci, shodněme se na tom, že podcenil protivníka a docela dost to posral.)
Pokud je nový standard neohlížet se na žádné "vyšší principy mravní", část elektorátu na to samozřejmě zareaguje, protože explicitní populismus je vždycky efektivnější než ten podprahový. Připomínám, že v devadesátkách odstupoval z funkce ministr Kalvoda proto, že neoprávněně používal titul JUDr., co je proti tomu nějaký "strejda Vik".

"Voliči Babiše" nejsou nebezpeční a ani není potřeba je "nenávidět". Nebezpečný je systém, ve kterém aktuálně žijeme a "volíme". Tím, že legitimizuje kriminální činnost, lež, dezinformace, vliv "nepřátelských" zahraničních mocností na naše vrcholné politiky... to, že je nějaká důchodkyně ráda za tři stovky k důchodu není nic špatného, špatné je, že jí je může poskytnou trestně stíhaný oligarcha v pozici premiéra republiky.