Ahoj, nevím, jestli poradím, ale aspoň soucítím, na základce se k mojí dceři, která trpěla na migrény, chovali podobně. Učitelka si před dětmi dovolila říct, že by jí taky bolela hlava, kdyby toho měla tolik dohánět.... po škole se pak šířily drby po učitelském sboru, že já jako matka jí trpím vyhýbání škole. Tehdy jsem dceru dala do domácího vzdělávání na jeden rok.
Druhá dcera, za covidu byla na 4-letém gymplu a stejné problémy jako u vás, úzkosti a neschopnost docházet do školy. Vše se řešilo už to minulé jaro, vygradovalo to tento rok na jaře. Třídní absolutně žádné pochopení, ještě měla tendence mi jakoby vynadat. Ačkoli jsem jí o problémech říkala, dodala lékařské zprávy k omluvení absence a uvažovala o přerušení studia, jednala s námi jako s flákači a ještě si brala osobně, že při přezkoušení nebyla dcera na jedničku. Jako trochu jsem ji usadila, když přestřelila. Ale prostě potom, co jsme všichni zažili problémů kvůli omezením, nepobírám, proč to někteří ještě nechávají ostatní vyžrat, a klidně se vozí po dětech. Zejména po těch s psychickými problémy....
Dcera dochází na intenzivní psychoterapii, jestli potřebuješ typ, ráda doporučím, ale nenapsala jsi, na co toho psychologa potřebuješ.