"no ale clovek mel pocit takove stability jako uz nikdy potom...takove to umele bezčasí, kde se porad vsechno udrzuje stejne cela roky, od obalu od mouky pres ceny piva az po osobu prezidenta"

Jako že byl člověk stabilně tak trochu v p.deli? Ale žil, a mohl vlastně skoro cokoli, pokud nevylezl z té p.dele úplně. Jo, to je pravda. Nejhorší na tom je, že naši mě taky velmi úspěšně vychovali v tom, že tak to je a tak to zůstane (ač nebyli ve straně, mamka tedy krátce 68-69 jo). Na osvícenější kamarády jsem hleděla s nedůvěrou a pocitem, že bojují s větrnými mlýny.

Dneska koupit mouku je úkol s několika rozhodovacími a vyhledávacími fázemi, všechno je daleko složitější. Na to nadává i můj švagr, který jako první na škole opisoval požadavky studentů a roznášel je po všech čertech bez ohledu na tchána, který opakoval nemá to smysl chlapče, akorát tě vyhoděj ze školy.