Úplně normálně. Na začátku se prostě jenom nakazí covidem - jako spousta lidí.

Zbytek rodiny už covid před pár měsíci měl, někdo bez příznaků, někdo zhruba jako šerednou chřipku. Nepříjemná nemoc, ale dá se to.

Běžný případ, 40+, sportovec, otec rodiny, hypotéka, leasing na auto, 2 děti, hodně věcí dělá svépomocí (plot, zahradní úpravy, terasu a tak). Sportu se věnuje pravidelně, celoživotně, žádný zázrak, ale určitě má lepší kondici než já.

Nejdřív jen tak pokašlával, měl skleněné oči, prostě viróza.
Za pár dní mírného průběhu (je to nepříjemné, ale dá se to přežít) přišly horečky. Po pár dnech horeček, když se ukázalo, že už nastal zápal plic, přinesla starostlivá manželka radši oxymetr. Asi 3 dny měřili, načež radši zavolali sanitku, protože saturace fakt nic moc. Ale jinak dobrý, o nic nejde. Přece jen by to chtělo kyslík.

V nemocnici na interně, s mobilem a maskou (8 l kyslíku) bylo líp, byť teda nemocnice, ale co se dá dělat. Bohužel byla hypoxií zasažena játra, ale to je reverzibilní, takže není snad tak zle (viz p. prezident). Zprávy, optimismus, pozdravy.

Po dvou dnech šla saturace dolů, tak na JIP (asi 30 litrů kyslíku nebo snad 50? Kdo si to má pamatovat.) Naštěstí se to zlepšilo. Bohužel se ukázalo, že už hypoxie dosáhla i na ledviny. No s tím kyslíkem by to mohlo jít.

Ani s plnou dávkou kyslíku to ale nešlo udržet. Nemocnice je velmi pacient-friendly, navíc jedna z nejlepších kamarádek manželky je zdejší lékařka. Pacientovi šetrně sdělili, že ho asi budou muset uspat, jestli se to teda nezlepší (určitě zlepší).

Teprve to všem dochází.

Manželka utíká na PCR, aby se s ním mohla před intubací rozloučit (pro jistotu, určitě se to zlepší). Pacient se snaží z paměti vydolovat PINy a hesla na rodinné i svoje účty, vstupy.

Už je to definitivní. Ve 4 bude intubace. Výsledek PCR zatím nikde, manželka za pacientem nemůže. Pacient posílá zběsile jednu zprávu za druhou. Kdy je splatná pojistka, co penzijní, do kdy je technická, kde jsou doklady. Dochází baterka v mobilu. Naposled telefonuje.

Intubace se o hodinu odkládá. Volám do nemocnice kamarádce, jestli by se to ještě nedalo odložit třeba aspoň o další hodinu, že PCR manželce určitě přijde.

UŽ JE POZDĚ (kolikrát to člověk čte v novinách, tam je to klišé, které nic neznamená – dokud se to člověka netýká osobně).

Pacient ještě volá manželce. Pak ho uspí. Je to dobrý! Saturace hned stoupla.

V noci ale zase začala klesat.

Ale ono mu to pomůže, aspoň si odpočine, vždyť už se dlouho nevyspal.

Už jsem to obrečela, manželce všichni dodáváme odvahu. Potřebovala jsem se z toho vypsat - a třeba se někomu bude hodit vědět, jak to probíhá.