"mám prostě výčitky, že jsem neudělala víc, a že kamarád nebyl očkovaný."

vítr, já ti nevím... a co kdybys kamaráda přesvědčila, aby se očkovat nechal a on pak byl tím jedním z mála, co ho postihnou nežádoucí účinky?
tohle přesvědčování dospělých svéprávných osob mě trochu děsí... kde končí moje pravda a začíná jeho pravda? jsem natolik kompetentní, abych mohla říct, že můj názor je správný a jeho mylný? můžu s někým tak akorát debatovat, vyjasňovat si své postoje, nabízet vlastní úhel pohledu... rozhodnutí ale není na mně a musím respektovat jeho právo volby...
(a nejde jen o očkování, jde i o politiku, životní styl...)