Syn si v mladším školním věku vysnil vysokou postel s psacím stolem a skříňkou dole, ve schůdkách jsou šuplíky. Jako úložný prostor je to dobře vyřešené.

Nepraktické je povlíkání a luxování matrace, ze začátku jsme povlíkali společně, teď už sám. Pak při nemoci, když měl mít při ruce pití, muselo to být v lahvi anebo hrnek s čajem na podnose, není to tak jednoduché jako u nízké postele. Ale jinak si svůj pelech chválí, cítí se tam bezpečně a nízkou postel by nechtěl. Je mu 15.

Dokupovali jsme lamelový rošt, který původně postel neměla, jen matraci na rovném sololitu. Jak vyrostl, bolela ho ráno záda.

Kdyby to měl být jen chvilkový rozmar, koupila bych postel z druhé ruky a novou matraci, dítěti bych vyhověla. Jen bych si ujasnila, jestli chce mít dole prostor na válení - polštářky, tenkou matraci, anebo spíš úložný prostor - šuplíky.