Ten popis docela sedí, stejně jako Z. jsem zažil u kohosi ze svého okolí. Ani tak sečtělý nebyl, ale rád dával najevo svoji vzdělanost. Byl technik, takže rád vykládal, jak se u aspirantury učil Laplaceovy transformace. Dávno už nevěděl, o čem to je. Navíc on se tu matematiku "naučil", tj. navrčel se postupy, jak se něco počítá, akorát nechápal, o co tam fakticky jde. Dosti stěžejní věci mu pak utíkali. Takový typický polointeligent, který školou jen proleze, i když tady šlo o aspiranturu. Pak před ostatními se tím rád blýskl. Jako ostatní staří lidé to opakoval mockrát.

Já tenhle styl dosti nesnáším, poznal jsem opravdu velmi vzdělané lidi, např. univ. profesory, kteří před svým okolím (např. bývalý spolužáci z gymnázia) se nijak nechlubili, znalosti nedávali nijak najevo, občas šlo o lidi, kteří byli mezinárodně uznávaní. Proti tomu různí čičmundové umí dát najevo svoji důležitost a "kvality", o kterých dobře vědí, že to je jen hodně nafouklá bublina.

Za blábolily bych označoval lidi, kteří mluví a nemá to obsah, prázdné tlachy. Nebo jako v matematice, když jsou výpovědi, kde není možné posoudit, jestli je věta pravdivá nebo není, prostě proto, že jde o blábol bez obsahu. Tady jde spíš o čistokrevné lháře. Něco ve stylu barona Prášila - on skutečně byl baronem (svobodným pánem), jen ty historky byly zcela vymyšlené.