Nová Jano, nevím, jakým způsobem by se s tím dalo pracovat na ZŠ, s tím nemám žádnou zkušenost.
Když učím jazyky individuálně, tak se samozřejmě řídím tím, co daný "žák" potřebuje, a přizpůsobím se tomu svým přístupem.

Já sama se učím jazyky tak nějak "uprostřed" mezi dvěma výše zmíněnými kamarády - ty evropské spíš docela nasaju jejich používáním, mají většinou velmi podobnou strukturu jako čeština, drobné odchylky gramatiky ale rozhodně potřebuju znát, potřebuju pravidlo, které je za tím. Ale klidně se k němu můžu dostat tím, že mi to učitel ukáže odvozením z předtím nacvičených frází pro rychlé domluvení se, není nutno, abych začínala gramatikou.
Jiné to pro mě bylo s japonštinou, kde mi učení se slov a vět totálně nesedělo. Sice jsem si je pamatovala, ale neznalost té úplně odlišné struktury mě hrozně brzdila. A moje učitelka to moc neuměla vysvětlit, byla taková intuitivní, ne špatná, ale... prostě měla zajeté jen to nacvičení používáním a ne vysvětlování. Nakonec jsem si musela sama vyhledat texty o principu fungování východních jazyků a pochopit, jak jsou nelineární a jak jsou v nich vztahy mezi větnými členy tak tuze jiné. Teprv pak jsem byla schopna hnout se z místa. Bez toho to pro mě byl jen velký nápor na paměť a to, že jsem v nacvičené frázi místo "sněží" použila "svítí sluníčko" mě teda neuspokojovalo :)

Ale obecně nevím, jak je dobré či špatné jazyky učit, didaktika mě trochu šmrncla jen v přírodovědných oborech, v jazycích vůbec, věřím, že se tomu určitě někdo věnuje a ví o tom násobně víc, jak to ve škole řešit :)