Libiku, on se možná cítí skvěle a možná ne. A o to právě jde - vyjasnit to. Já bych to třeba na místě té kamarádky taky řešila. Nepřijde mi prostě samozřejmé, že můj nový přítel, se kterým nežiju v jedné domácnosti, by měl rovnou automaticky platit za mě i mé děti z jiného vztahu. Takže bych určitě taky navrhla, že to není třeba nebo jak se to vykompenzuje. Pokud on by trval na tom, že platit musí on nebo nic, pak bych možná nakonec taky směřovala spíš k tomu omezení počtu návštěv v restauraci plus poučila děti o tom, co je asi tak vhodné si objednat - ale bylo by to pro mě horší řešení, než kdybych se mohla na placení účastnit a dát si (dopřát dětem) třeba i dražší položku ...