Ve 12 letech jsem o budoucím povolání fakt nepřemýšlela. Žila jsem současností, četla jsem foglarovky a zabývala se tím, že jsem si představovala, že budu mít takový klub jako Rychlé šípy, chtěla jsem mít světle modrý bavlněný rolák a psa, ale to je tak všecko. Jasně, že jsem věděla, že jednou vyrostu a budu dospělá a budu muset chodit do nějaké práce, ale to ve 12 bylo ještě strašně daleko. Představovala jsem si, že budu chodit někam do kanceláře, protože naši taky pracovali v kanceláři, ale co konkrétně tam budu dělat, nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. V 9. třídě jsem se přihlásila na gympl, ale třeba v osmičce jsem nad střední školou taky ještě nepřemýšlela. Nad VŠ jsem začala přemýšlet až ve čtvrťáku. Hlavně jsem ještě v 19 nechtěla jít do práce, připadala jsem si ještě moc mladá, dětská na takové dospělé starosti. Po VŠ jsem vůbec nevěděla, kam půjdu pracovat, první místo mi sehnala maminka přes svoje známé, kterým se náhodně svěřila, že končím VŠ a pán řekl, že někoho této kvalifikace hledají. Peníze tehdy byly všude stejné, pro absolventy 1750,- Kčs měsíčně, takže na peníze jsem opravdu nemyslela.