Kuličko, já mám u syna podezření na AS už asi od cca 9 let...on je tedy v péči odborníků a SPC už od 3,5 kvůli dysfázii, ale čím byl starší, tím jsem nabývala spíš dojem, že ta správná dg. byl AS (PAS). Sedí toho na něj víc než dost...Ono to někdy vyleze až později s věkem, v tom nižším věku se to někdy snadno zamění s něčím jiným, nebo se to ještě tak výrazně neprojeví... Nicméně oficiálně už to od nikoho potvrzené nemáme, dost dlouho jsem přemýšlela, jestli to má smysl, nebo ne, někam chodit na diagnostiku...načetla jsem si o tom co se dalo, ty přístupy a postupy u něj fungují, díky tomu jsme taky mnohem líp pochopili, proč má některé věci prostě jinak a že se s tím prostě musí naučit žít a fungovat on i my... A jak psala Yuki, tak naprosto zásadní je, aby si našel to svoje místo, svojí bublinu lidí, se kterými si bude rozumět, jelikož kvůli svým specifickým zájmům si prostě s většinou dětí a lidí moc nerozumí...najít způsob, jak může uplatnit to, v čem je dobrý, co ho baví, co může sdílet s dalšími lidmi a cítit se prostě mezi nimi dobře...ono tohle je asi důležité u všech dětí, nejen u těch s AS, ale u nich to platí dvojnásob...u nás se to třeba povedlo cca v 10 letech díky dopravnímu kroužku, kde si konečně tu svojí bublinu našel, do té doby kamarády neměl prakticky vůbec...ve škole zase funguje dobře díky tomu, že jsme našli malou logo třídu, kde je mu fajn...na střední škole už takový komfort malé třídy samozřejmě mít nebude, ale zase se budeme snažit ho směrovat na takovou školu, kde budou děti s podobným zájmem a bude zase tak nějak mezi svými, i když jich tam bude ve třídě mnohem víc. Oficiální diagnózu asi zatím nepotřebujeme, našli jsme způsob, jak s ním fungovat a taky mu tím nechci případně uzavřít nebo zkomplikovat cestu k tomu, co by chtěl jednou dělat...což by se v případě oficiální dg. mohlo stát. To ukáže čas, jestli to bude reálné, nebo ne...