Monty,
není to tak úplně pravda. Někdy má ten člověk fakt problém a je dobře, když má možnost ho nějakým způsobem ovládat.
Syn má nezvladatelné stavy agrese. Je v ten moment nebezpečnej sám sobě,ale i okolí.Kdybychom věděli, že se to dá řešit, v rámci nějakých terapií, skupin, možná i medikamenty, nevím, tak by možná situace byla lepší. Dnes je dospělej a bude dělat jen to, co on uzná za vhodný. A on vidí tu nutnost !něco s tím dělat" jen bezprostředně po záchvatu. Ten přejde a už zase nic nechce. Ovládá to náš,ale hlavně jeho život.