Vůbec si nejsem schopná vybavit, jak jsem to jako dítě měla s penězi od rodičů - jestli pravidelné kapesné, nebo na požádání, obojí... nevím. Jediné, co si vybavuji, že když jsme měli mít doporučené kapesné na nějakou akci (tábor nebo výlet), tak jsem měla radost, že jsem část ušetřila. Jinak fakt nevím, jak to bylo. Děti byly s námi "ve hře", jak píše Monty, i když třeba lyže měly z druhé ruky levně, protože každý rok - dva potřebovaly větší, kdežto my rodiče jsme si pořídili dražší, ale jedny za 10 let. Co (by) chtěly děti navíc nad naši hru, musely (by) si vydělat - a to dcera nechtěla, syn ano. Dcera studovala do 27 (poslední roky za sirotčí důchod a od 26 za svoje), syn odešel za vyděláváním a hlavně tedy svobodou ze školy ještě před maturitou. Věc povahy.