Syn to ma taky tak. Dostane od nas, co si vzpomene, bez kecu a bez proseni. On si teda moc casto nevzpomina, nema ani zadny prani k narozeninam nebo vanocum. A stejne si sam vymyslel brigadu, a zrovna ten opovrhovany Mekac.

Vrhnul se do toho nejak po lockdownu, kdyz se pres rok valel doma a zjistil, ze mu to nevyhovuje a ze chce "zmenit svuj zivot". Tohle byla (krome hrani na kytaru a posilovny) jedna z tech zmen. Zacal nejak v cervnu, ale to byla jeste skola, takze jen obcas vikend, pak chodil hodne o prazdninach a vydelal si asi 22 tisic, na coz byl fakt pysny. Ted tam chce skoncit a zkusit neco jinyho. Ja ho k tomu nenutim, x-krat jsem mu rikala, ze nemusi. Ale chtel a chce sam.

Ani typrachy celkem neutratil. Koupil si naky obleceni a kytaru a ma to na uctu a ani nic nechce.

Vcera jsem zajasala, kyz projevil radost, ze do Prahy prijede nejaka metalova skupina, ze mu teda koupim listek k narozkam, ale rekl, ze nechce, ze si ho koupi sam, ze ma na uctu pres 20 tisic a nevi, co s nima. Tak se zuby nehty drzim toho, ze mu zaplatim pokracovani kurzu kytary, protoze jinak uz nevim. Moje dite ma vsechno, co si muze prat. Neni to jako za nas, kdy se na novy kolo setrilo a davalo se k vanocum. Dneska manzel usoudi, ze Adam potrebuje novy kolo, tak jde a koupi ho. A ja pak narozky, svatek a vanoce (co ma vsechno v rozmezi jednoho tydne) resim fuseklema