Já od sebe nic neočekávám. Já se jenom nemůžu dočkat, až se probudím do rána, kdy nebudu mít žádný vnitřní třes, bušení srdce jako o závod a návaly horka, kdy mám pocit, že mi z hlavy a krku začnou šlehat plameny. Kdy nebudu skoro celý den cítit kámen v žaludku a svírání na hrudi.
Já vím, jsem strašně negativní(navzdory okolnostem) ale nějak ze sebe tu pozitivitu nemůžu dostat a občas trochu pomůže, když si postěžuju a vyliju srdce alespoň přes klávesnici. takže mějte se mnou trpělivost.