Persepolis, Koník má pravdu, nechtěla jsem sem původně psát, ale ona v podstatě podobně vyjádřila to, co si myslím...

Nesvazuj se vlastními představami a očekáváními, která bys údajně měla mít. To si kolem sebe upleteš vlastní klec a znásobíš si ten nekomfort.

Velká část maminek taky po porodu necítí kdovíjaké návaly citů A pak si v sobě vytvoří parádní peklo, že je všechno špatně (vlastní zkušenost). Natož potom babičky, které porodem a kojením nejsou přirozeně podpořeny k citovým explozím.

Věnuj zatím pozornost a lásku své dceři, u prvního miminka jsou tyhle stavy tak křehké, nejisté - její vlastní emoce a sdílené postřehy tě nejspíš postupně nakazí a prostřednictvím jejího mateřství přijde to babičkovství Klidně jenom polehounku.

Všechno je v pořádku tak, jak to je, tvoje horší stavy zase odezní, vnímání se promění a pročistí, vydrž to, vyčkej. Je na světě nová bytůstka, zatím tě kdovíjak nepotřebuje, neboj, všechno je tak, jak má být, věř tomu a neznepokojuj se. Věci se dějí dobře a bude to v pořádku