Co se týče velkých zadků, tak moje maminka mi říkala, že ve 20 letech měla 51 cm v pase a 101 cm přes boky. To by Valkýřinu máti asi kleplo! Měla jediné štěstí, že v 50. letech, když byla ještě mladá, tak se nosily široké sukně, tam se to jakž takž schovalo, kalhoty neměla v životě na sobě.
Já jsem měla taky celkem zadek, 92 cm, na moji váhu 49 kg to bylo dost. Ale víc mi vadilo, že mám na stehnech takové ty "rajtky", nahoře tlusté, potom náhle štíhlé. To jsem furt kňučela a snažila se to pořád nějak maskovat, v upnutých džínách to bylo hodně vidět. Naštěstí maminka mi nikdy neřekla, že jsem ošklivá, jediné, čeho se bála a dost hořekovala, že jsem byla docela vysoká na svůj věk a ona měla strach, že moc vyrostu a budu mít třeba 170 cm, jako jedna její kolegyně v práci, to mamince připadalo strašně ošklivé. Když jsem se ve svých 13 letech zastavila na výšce 163 cm, tak si hodně oddychla. Sama měla 151 cm, takže těch 163 jí připadalo jako docela slušná výška. A mně taky, až kolem čtyřicítky mi někdo naznačil, že jsem mrňavá, to mě tehdy hodně překvapilo.