tak my taky každou "větší" věc probíráme s rodičema, když jde o auto, školy pro děti, nebo třeba sedačku... jenže je to formou diskuze, rodiče nám řeknou jak to vidí oni, probereme argumenty, nakoukneme na věc ze všech stran, ale rozhodnutí je nakonec stejně na nás (ale ono to teda funguje i opačně, i rodiče s námi řeší svoje záležitosti, a zase rozhodnutí je na nich)... tátovi teda nějakou dobu trvalo, než pochopil, že i když mi dá (i vyžádanou) radu, beru to jen jako názor a ne jako rozhodnutí, ale myslím, že když se s tím smířil, vlastně to i ocenil (a začal si říkat o rady i on)
jsem zvyklá řešit všechno se všema, je to skvělý
(jen teda člověk musí počítat i s tím, že někdy zazní i něco, co úplně slyšet nechtěl )