Kaliope, podle mě je na malé i středně velké dítě (zhruba do doby závislosti na rodičích) rozhodování o zásadních věcech příliš velké břímě.

Jinak tedy rozhodování není o striktních příkazech, to je o klidném prohlášení, co se bude dít. Ve spoustě věcí, kde jsem měla dojem, že obě varianty jsou dobře(špatně) jsem nechala dítě rozhodnout(typicky zahajování a ukončování kroužků), ne ve věcech, kdy by se špatným rozhodnutím poškodilo.

Takže čtyřleťákovi prostě oblíknu bundu a patnáctiletému dítěti neumožním jet stopem do Banátu.