Libiku,
já to vidím jinak.
Když jsem chodila na střední, byla jsem jeden z mála lidí, možná vůbec jedinej (minimálně ve třídě), kdo si mohl dělat co chtěl. Nikdo mi nic nezakazoval, nerozhodoval za mě, s nikým jsem ani nic "nekonzultovala". Moje spolužačky/spolužáci, žijící pod kuratelou, pravidelně vyváděli jak magoři, jakmile rodiče vypadli a nemohli "dozorovat". Mně to přišlo dětinský a zbytečný, "vymezovat se" tím, že se někde ožeru jako dobytek a pak se válím ve škarpě apod.
Nějak jsem nestála o to, aby se muselo "vymezovat" moje dítě, fakt mi to, co jsem viděla u svých vrstevníků jako memento stačilo.