tak ona je to i otázka celkového přístupu... jakožto líná osoba mám s dětmi nastavená nějaká základní pravidla a trvám si na jejich respektování...
základ je, že jsou věci o kterých se diskutuje (které tričko do školky, kterou sukýnku a jestli sukýnku nebo kraťásky, jestli k obědu brambůrky nebo brokoličku, jestli jít na procházku nebo na hřiště...) a věci o kterých se nediskutuje (bundička v únoru, botičky do sněhu, přecházení silnice...) - všechny děti velmi záhy dokázaly na první dobrou rozpoznat, která z těch situací nastala - z mého tónu, výrazu... jo, někdy se nedůležitá věc zvrhla, došlo i na hádky, křik a pláč a já si vyčítala, že jsem to nezvládla, ale nijak si nevybavuju, že by někdy došlo ke střetu v "důležitých" věcech... ono teda těch důležitých nebylo zase tolik, o to snadněji to asi děti vnímaly...