Rodinová,
ale to já taky, nejsem blázen, abych diskutovala s batoletem.
Jako malej měl syn dost přísnou výchovu v tom smyslu, že moje slovo platilo a vždycky jsem důsledně dodržela to, co jsem řekla.
"Ještě jednou uděláš XY a jde se domů."
Udělal to, drapla jsem ho a odnesla, ať protestoval jak chtěl.
Taky kvůli tomu dostal jednou jedinkrát v životě facku přes celou hubu, jak jsem nepřítel tělesných trestů - jen proto, aby viděl, že si jen tak nepleskám játra a co řeknu, to platí.
Jenže dítě je malý poměrně krátkou dobu. Přijde mi úplně stejně absurdní chovat se k dvouletýmu jako k dvanáctiletýmu, jako chovat se k dvanáctiletýmu jako k dvouletýmu.