Tak já diskutovala i s prďousem, dlouho jsem pak říkala, že s ním byla rozumnější domluva, než v pubertě. Nikdy nebylo nic jen proto, že jsem to řekla. Ječela jsem na dítko krom pubertálních výměn názorů jen jednou, když se mi někde kolem roku v autě na dálnici vyvléklo z pásů autosedačky. Přesto i u mě bylo a je dítko zvyklé, že co řeknu, to platí a nejede přes to vlak, ale vždy zná mé důvody proč, a že má šanci mě rozumnými důvody přesvědčit.