Bída našeho života spočívá v tom, že jsme při tom našem přemnožení holt závislí na výdobytkách civilizace. Jako je třeba zdravotnictví. A to zkrátka není ani o fous lepší, než jaké je. Potřebujeme ho, i když není ideální a musíme ho udržet aspoň v tomto stavu, i když se to některým sluníčkovým ezoterikům nelíbí.

Tvářit se, že když se všichni vrátíme k prvobytně pospolnému způsobu života, budeme zdravější a šťastnější, a že si za to vlastně můžeme sami, protože jsme málo sluníčkoví, usměvaví a žereme kravičky, je zákeřně vyděračské, omezené a vysoce urážlivé. Anebo to říká jenom nějaký trouba, který působit chytře, nebo vychytralec, co chce manipulovat ostatními prostřednictvím vyvolávání pocitů viny.

Ve skutečnosti se to zlomilo před pár tisíci lety, možná to vůbec nezavinil praprapředek můj, ale zrovna pra...dědek toho blábolícího vyděrače. Změna způsobu života, která umožnila naše postupné přemnožení už bez zásadního masakru, pandemie, nebo jiné katastrofy nejde zvrátit, abychom se mohli vrátit do lesů a žvýkat kořínky.

Nejím maso 30+ let (jsem lepší než ten, kdo ho nejí jen 20+ roků?), ale rozhodně nemyslím, že tím něco řeším. Není to cynismus ani naivita - ale realismus.