Bydlela jsem tak pár let na koleji a pak teda 2 roky jako startovací byt, všechno s mým tehdejším partnerem... Patřilo to jaksi k tomu životnímu období, byli jsme tam jako pár, bylo to laciné, neměli jsme děti... Vždy to byla jedna místnost, kuchyňka "zvlášť" v chodbičce/oddělená příčkou. Nevzpomínám si, že by mě to nějak trápilo.

Teď by mě to zabilo, samozřejmě. Nesnesu dlouhodobě ani mužův velký byt, jsem prostě baráková a hotovo. Na domě užíváme běžně 4+1 s velkým příslušenstvím a velkou zahradou jen dítě a já... Mačkat se někde v garsonce by mě zabilo. Jestli by to byla jedna místnost nebo dvě maličké, to by rozdíl pro mě nebyl.