Když tak o tom přemýšlím, tak asi nemám ani moc co omezovat...za kulturou teď nikam nechodíme, do restaurací taky ne (byla jsem akorát o podzimních prázdninách se synem v KFC a pak jednou na kafi s mamkou), na večírky nechodíme...celkově jsme ale podobné hromadné akce moc nenavštěvovali ani před pandemií...
Na druhou stranu - v kontaktu s lidmi jsem pořád. V práci mi přijde nakoupit do obchodu denně víc než 300 lidí, plus nevím kolik dalších, kteří se tam jen podívají a zase jdou...denně všichni tři jezdíme do práce a do školy autobusem a metrem...ale z toho nic omezit moc nemůžu...Očkovaní jsme komplet celá rodina, včetně syna.
Co mě mrzí, je, že v sobotu nám zrušili kvůli současné situaci den otevřených dveří na jedné SŠ, kam jsme se chtěli jít podívat se synem...a taky jejich kroužek zrušil prosincový výlet do Vídně, kam jsem měla s ním jet i já a těšili jsme se na něj (to jsem ale trochu předpokládala, že to takhle dopadne). Jinak zatím na výlety po ČR s kroužkem jezdí, schůzky taky pořád fungují, jenom je rozdělili do dvou skupin hodinu po sobě, aby jich nebylo tolik najednou...
Jsem fakt moc ráda, že jsme si se synem ještě užili ty podzimní prázdniny, měli jsme štěstí, že všechno, kam jsme se chtěli podívat, bylo ještě otevřené a všude bylo téměř prázdno - na hradě, na lanovce, ve dvou muzeích a dokonce i v tom KFC jsme v obou případech chytli nějaký čas, kdy tam bylo poloprázdno...a i cesta vlakem tam i zpátky byla luxusní, v obou případech jsme měli celou cestu kupé jen sami pro sebe...takže otevřené okno a respirátory jsme si mohli sundat...