U nás prakticky není možné vidět všechny vyučující, všude jsou velké fronty, tak fakt jde člověk jen tam, kde je nějaký zájem. Muž chtěl promluvit s fyzikářkou, děti dělají olympiády, on je nadšený fyzik, když viděl tu frontu, vzdal to. Lepší komunikace je pak třeba přes školu online. Ve výsledku na třídních schůzkách vidím učitelku, která promluví o nějakých organizačních věcech, co jdou v pohodě sdělit písemně. Takže si dobře rozmyslím, jestli jet hodinu do vzdálené školy, vzít si volno v práci, protože schůzky jsou od čtyř a pak si vyslechnout, že pojedou do divadla.

Za mě je to v dnešní době přežitek, když nástroje ke komunikaci máme jiné, moji rodiče jinou možnost neměli, tak chodili, ale my měli školu u nosu a na střední už ani moc nechodili.