Jerry, když se mě zeptáš, řeknu ti pocitově to samé. Bůh je. Akceptují, že je. Bůh je láska, přijetí. Ale už to neumím - jak to říct - vztáhnout ke všemu. Vnitřně. V hloubi duše. Tohle moje hlava neumí. Neumím si poručit. Možná máš pravdu, že nepotřebuji. Ale nevím, jestli se mám cítit jako blb (což mi evokují Libika příspěvky). Ještě takhle - když je mizerně, taky škemrám. Prosím. Upínám se. Pěstuji si naději. A taky se za to trochu stydím, neboť je to vypočítavé chování. A není to fér.