:: Tak to není moc dobrý. (že Bůh může zvolit i zlo)

Zřejmě bychom se to už ani nedozvěděli, kdyby Bůh zvolil jen o něco pro nás menší dobro a tu naší zemskou Petriho misku vypláchl do výlevky. Když mu ten experiment "člověk" vychází po cestě hůř, než bylo plánováno.

Myslím, že jeden z důkazů dobra je, že se piplá s těmi pidižvíčky na tom smítku ve vesmíru u té nevýznamné svítící kuličky. Dokonce tak moc piplá, že tím zřejmě naštval jiný druh stvoření, anděly, pro něž tohle "zahradničení" bylo nepochopitelné, zvláště když jim sdělil, že jednou TIHLE vám budou vládnout a soudit vás. A část se jich vzbouřila, protože měli svobodnou vůli, možná že někteří jen uvnitř a začali splétat intriky, jak starého pána sesadit.

A tak pidižvíčkům začali klást do cesty nástrahy, aby Boha neposlouchali a tím mu kazili ten experiment. Jednou ho to fakt rozzlobilo a spláchl skoro celou tu Petriho misku, akorát dal šanci pár lidem, co mu hlavně věřili, protože bez víry není poslušnost.

A pak zase jeden z andělů se pošklebuje před Bohem nejvěrnějšímu z lidí na zemi, že to dělá jen z prospěchářství. Bůh tu sázku přijal a Joba, jak se jmenoval, začaly postihovat zlé věci, ztráta majetku, smrt dětí, nemoc. Ale i když mu manželka radí, aby se na Boha vykašlal, neudělá to, jen si na něj stěžuje. Bůh mu ukáže celou věc z jeho strany a poučí ho i v tom posledním, čímž Job prohloubí svůj vzah k Bohu a vše spěje k nápravě. Ti kdo ho trýznili, ho musí odškodnit, majetek se obnoví, má nové děti (ty staré jsou v nebi "deponované"), a dožije se spokojeně stáří. A Bůh ďáblu ukázal, že to s lidmi není tak špatné, že má smysl o ně usilovat a dál pečovat.

Podobně o něco později, praotec Židů Abrahám má jediného syna, syna Božího zaslíbení Izáka, který se jim narodil až ve stáru. A Bůh ho vyzve, aby mu ho obětoval. Abrahám jde a je připraven to udělat a Bůh mu zastaví ruku a nabídne místo toho ovci. A Bůh opět vidí, že má v budoucnu smysl, když obětuje svého syna Ježíše doopravdy pro lidi. Že to není zbytečné házení perel sviním. Zřejmě i místo obětování je shodné.

Takže nějak tak, myslím, že jsme závislí nejen na Boží dobrotě, ale na tom, že je tak moc dobrý. Jinak šlus, funus.