K_at, tebou popisovane pocity mi pripominaji moje v minulosti. Take jsem neumela, jak rikas, si to zvnitrnit, absolutne to prijmout. Nez mi doslo, ze to mozna ani neni mozne, ale hlavne, ze to neni nutne. Velkou roli opravdu hraje rozhodnuti.
Libika ber s rezervou - Z jejich reakci citim totez, jako u nekterych mych katolickych znamych - jistou uzavrenost a neochotu sdilet s temi "co neprozreli" - viz jeji reakce na tusim na babi vyse - proc by vubec mela chtit verit, kdyz nikdo v jeji bubline neveri. Katolici se nekdy prezentuji jako takovy spolek pro vyvolene. To jsem u nich neprekousla dodnes. Na jejich obranu ale nutno rict, ze katolicka spiritualita je tezko prenositelna. U protestantu to (mozna trochu k jejich skode) chybi. Na druhou stranu tam citim vetsi civilnost, ale i otevrenost, prijeti, toleranci. Ale to jsem se uz dostala nekam jinam, nez kam smerovala diskuze.