Konzervo,

k úvaze ke stvoření, pro ilustraci možného chápání:

četla jsem teologickou úvahu, že člověk (a celé stvoření) je stvořen ex nihilo, z ničeho. A že tato nicota v něm zůstává jako něco, co má zaplnit, a má možnost to zaplnit dobrem (ale i svobodu zaplnit to i zlem).

Zatímco Kristus, jako jednorozený Syn, je podle starých církevních vyznání "pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem" a " a stal se člověkem". Jako člověk pak měl tu "mezeru nicoty" zaplněnou úplně dobrem.


(podotýkám, že takto přesně to asi nebylo, jen mi to tak nějak utkvělo, a asi by s tím každý teolog nesouhlasil)