Mariko, neexistoval ani běžný soudruh, co by neznal a nešířil protirežimní vtip a i ti "nejspokojenější" si všimli, že je hoňka sehnat cokoliv a že je drobet prdlý jezdit do Jugoslávie jen s výjezdní doložkou a ještě k tomu přes maďarskou kukuřici, když je to přes Rakousko blíž. Že není normální, aby pologramotná kuchařka ve funkci uličního výboru KSČ rozhodovala o tom, co si jedinec smí a nesmí dovolit. (například tak běžné věci jako někoho k sobě přihlásit na byt, studovat, vzít si půjčku)

Spousta lidí po revoluci měla mindrák, že neměla být tak připosraná, to jo. Ale to neznamená, že se jim v režimu líbilo.

Já jsem z jedný strany ráda, že dnešníma očima lidi nadávají na současnost a relativizujou minulej režim. Znamená to, že je demokracie samozřejmá.

Ale je to dost nebezpečné pro případ, že by zase někoho napadlo organizovat ve jménu lepších zítřků, co si má jeden myslet a kdo je lepší.