Libiku, tak já jsem už svazáctví ani nestihla (tedy vyplnit přihlášku asi jo, ale ono to "přijetí" nebylo jen tak, měli jsme se na to nějak připravovat a tento proces už nebyl do listopadu 1989 dokončen), ale pionýr jsem samozřejmě byla a u nás nebyl žádný dům pionýrů s kroužky, měli jsme takové ty klasické oddíly podle školních tříd, vedené obvykle právě svazáky, tj. v našem případě studentkami gymnázia v našem městě, staršími jen o pár let než my. Podle toho to vypadalo, dávali jsme poměrně zabrat a schůzky (kde ony se snažily probrat "povinný program" a k tomu přidat něco zábavného) byly kolikrát dost divoké. Myslím, že o nadšení fakt nešlo ze žádné strany, ty vedoucí asi částečně fakt chtěly "pracovat s dětmi" a částěčně věděly, že se jim to kladně odrazí v posudcích potřebných pro další studium ...