Nejak se to zase kupi. Jsem unavena, trochu vyhorela ucitelka, do uceni davam moc, vsichni si mysli, kolik mam energie, ale ja pak doma padam na hubu. Doma mam dva pubertaky, kteri jsou sice desne fajn, ale nekdy davaji zabrat.. Manzel je odstehovan na chalupu, vidime se o vikednu, coz mi dava svobodu, ale na druhe strane jsem na vse dost sama..na zpravy se radsi ani moc nedivam, ale ted se to neda nesledovat- je mi smutno z naseho prezidenta, ktery je pro me ztelesnenim zla, z cele situace, covid,...je to takove neutesujici...Do toho se dostavam do blbyho veku nalad - je mi 46..Dnes je mi strasne do breku, dcera je zase nemocna, uz minuly tyden chybela ve skole, ted ji zase boli v krku a ja uz jsem na ni nastvana, misto abych byla mila a pecujici matka.Mnwe tak porad nejak neni dobre. Ulevu hledam v jidle a kdyz se pak vidim v zrcadle, tak se lekam. Ja vim, jsou na tom lidi hur - zdravotnici, tyt teda fakt lituji...nebo rodice kluku, ktere porazil vlak- strasne... Ale ja tak nejak citim, ze nekdy podleham temto emocim, no potrebuji se ted vypsat a bude zase dobre, ted uz mam volno a pujdu na jogu... Ale holky, jak to davate? No, ja dnes jedu nac halupu, zatopime, dame vinko, dcera se uzdravi, bude dobry... Ale nekdy je to fakt narocny.. jdu zalest s knizkou a dekuji za vyslechnuti..