Jako on není tak zlej, jak to možná vypadá, on ani nechce být a pro okolí je docela roztomilej občas. Ale prostě je v něm to malý umíněný děcko a já s tím taky neumím zacházet. Ve středu před jeho odjezdem jsem mu řekla, že takové chování je projevem pasivní agresivity, a že je dost chytrý na to, aby věděl, jak mi to ubližuje a já zase dost blbá na to, abych si to furt dokola zabírala. Trochu možná pochopil.
Ono je teď mezi námi něco nevyřčeného. Kromě mých asi přechodových potíží, které znamenají určité narušení intimního soužití, je to asi to, že jsem se rozhodla děti očkovat (na jejich vlastní naléhání) a už mají v sobě druhou dávku. Bojím se to téma otevřít, on si asi přečetl v Bakalářích nějakou konverzaci s učitelkou, kde jsem to zmínila a neuvědomila si, že oba rodiče přistupujeme do školy ze stejného účtu...