Máto, já říkám někdy dětem, že jsem stará a unavená, když chci, aby se víc zapojili do práce doma, resp. aby alespoň zvýšili svou sebeobslužnost, případně dokonce někdy i obsloužili mně. Volání "mamí, já mám žízeň" od 11 letého dítěte s mobilem a sluchátky už není ani trochu roztomilé, stejně jako "mami, co bude k jídlu, mám hrozný hlad" od 14 letého, který už trčí doma u počítače po škole 2 hodiny, zatím co já zrovna přišla z práce). Jinak pokud jde o různé pohybové aktivity, tak to pořád ještě naháním spíš já je než oni mě. Protože já pohyb považuju po sezení na zadku v práci za relaxaci.