Já už taky nemůžu, doma to stojí za houby, s MM spolu už přes dva roky v podstatě nemluvíme, navíc on je převážně doma a i když má svojí pracovnu tak sedí většinou v obýváku, uprostřed strašnýho nepořádku. Já se zachraňuju tím že chodím do práce. Tam je to sice náročný, ale aspoň nemám šanci přemýšlet o něčem jiném. Je mi jasný že v tomhle už moc dlouho nevydržím, ale nejsem ani schopná vymyslet nějaké řešení. A ani už nemám sílu na věci co mi pomáhly, jít ven se sama nedokopu, naštěstí mě občas vytáhne syn. Navíc jsem teď v úterý k 50. narozeninám dostala "dárek", žádanku na operaci, doktor se tvářil že se mu ta prudká změna štítné žlázy nelíbí a že by chtěla co nejdřív vyndat, otázka je co v současné situaci.