"Myšíčku, kam jedeš a co hezkého malinkého své Cimbuřičce přivezeš?"
Šmarjá, Libiku. "Myšíčku" oslovujeme našeho myšáka.
Upřímně řečeno, mě nikdy moc nezajímalo, kam kdo kdy jede/jde, když jsem to nebyla já sama, a možná právě proto mi to furt každej hlásí. Myslím, že v lidech je konstantně přítomná jakási pubertální revolta a zároveň touha po zájmu okolí, takže při přílišném zájmu nastává šprajc a při přílišném nezájmu vnucování.