přesně tak.

já jsem si všímám už dlouho, že Libik má tendence muže dost omlouvat a ctít takové to patriarchální uspořádání, kdy žena sice může mít ve vztahu vliv, ale musí to dělat nenápadně, miloučce, aby si pán tvorstva nevšimnul, že hlavou nehýbe on....

jenže tohle, co tu Libik hlásá teď, už je vyloženě nebezpečný, dá se tím omluvit v podstatě jakékoli patologické jednání, nenastavuje to hranice únosného a nepřijatelnost toho, co už je za nimi, tam, kde začíná ponižování, bezohlednost, deptání a týrání.

osobně hodně tíhnu k různým exotům, exkotkám, atypům, podvínům, podivánkám, lidem s různými démony, psychickými i psychiatrickými problémy... často se s nimi cítím tak nějak přirozeněji, protože sama asi nejsem zdaleka normalizovaně normální a vyrovnaná.
Ale musím tam, pod těmi všemi slupkami biraznosti a specifik, cítit, že je ten člověk v jádru hodný, neubližuje a zajímá ho, jak se cítím, cítí jeho okolí a co svými činy způsobuje.

někdy trvá dlouho to rozklíčovat, osobně se dost řídím intuicí, ale je pravda, že když mám někoho hodně moc ráda, je fakt těžký si přiznat, že to ten člověk prostě dobře nemyslí a že takhle to nejde, pokud se nechci životem proploužit celá rozbitá, zdeptaná, s nalomeným sebevědomím až do stáří a smrti. a celý to omlouvat tou ideologií, že si za to vlastně můžu sama, že jen jsem schopna přijmout jinakost své polovičky.

Brrrrrr, je mi z toho zle.