Palac,

Ale musím tam, pod těmi všemi slupkami biraznosti a specifik, cítit, že je ten člověk v jádru hodný, neubližuje a zajímá ho, jak se cítím, cítí jeho okolí a co svými činy způsobuje.

tak MM je v podstatě v jádru hodný, ale zároveň dost sebestředný, v podstatě jakýkoliv nesouhlas bere jako osobní útok. My jsme dost dlouho spolu fungovali dobře, jsme spolu od mých šestnácti a já se dost brzo naučila (vlastně podvědomě) odhadovat to co chce a nechtít nic jiného. Vlastně všechny naše krize byly způsobené tím, že jsem nebyla zrovna "na příjmu", protože jsem byla unavená, bylo mi blbě, tlak vnějších okolností aj á zareagovala jinak než očekával. Vždycky jsem to nějak překousla, omluvila se a jelo se dál. A pak jsem to jednou neudělala. Takže od tý doby jsem staršná mrcha, které on se chudák bojí a samozřejmě můžu za všechno já, ono teda z jeho pohledu za všechno mohou to vždycky ti ostatní.

Uf, je to těžký téma na neděli, asi to neumím ani pořádně vyjádřit, prostě takový pocit jako kdyby člověk chodil po světě s odjištěným granátem v kapse.

To že jsem si uvědomila, že fakt nejsem zodpovědná ze jeho pocity mě dost pomohlo, blbý je že jsem na to přišla dost pozdě.

No a teď nevím jak z toho ven technicky a aby to co nejmíň odnesli kluci.