Řešila jsem to ještě před koronou, kdy mým babičkám bylo okolo 90 a moje děti měly furt nudle a virózy. Poradila jsem se v rodině, shodli jsme se, že pro babičku je kontakt s rodinou i mými dětmi hlavní radost a že o to sama moc stojí, jinak trpí.
A ano, tahle babička zemřela na chřipku. Protože nevycházela z bytu, určitě to chytla od někoho z rodiny, a opravdu nikdo z rodiny nemáme výčitky svědomí, že jsme za ní hodně chodili, protože pro ni byl závěr života velice těžkým břemenem.

Z jiné větve rodiny mám ale jiný příběh: zdravý muž ve středních letech závažně nervově onemocněl, a když byl v nemocnici, ještě dostal chřipku. Neustále spekuloval, kdo ho nakazil, kdo je tím vrahem, neustále někoho obviňoval a vedl řeči typu jak se k němu kdo v životě ošklivě zachoval (přitom sám nebyl zrovna hromada empatie).