Ve chvíli, kdy můj táta zjistil, že nadváha je pro covid rizikový faktor, shodil patnáct kilo a drží se. Což teda není univerzální recept, jenom konstatování.

Jinak frustraci až náser lidí z toho, že část populace není schopna toho altruismu, aby se v zájmu kapacity zdravotního systému nechala očkovat, naprosto chápu. Ještě víc to chápu u lidí, kteří už nevědí, jak vypadá jejich vlastní rodina, protože kolem takových absolutně zbytečně hospitalizovaných pacientů skáčou dvacet směn v měsíci. Jejich blízcí přitom doma na opiátech třeba čekají na endoprotézu. Tam tolerance dochází a já tomu rozumím.

Osobně si nemyslím, že příčina by byla v tuposti části lidí (už proto, že moje matka, takto doktorka filosofie, jede antivax taky). Člověk si IMHO nejdřív vybere postoj, a pak teprve narativ, kterej mu umožní ten postoj obhájit. A kupa lidí si vybírá popření (covid není, resp. není nebezpečný, a doplatí na něj ti ostatní, ne já, já jsem zdravej). Připustit opak je prostě něco, čemu se psychika brání. Další kupa lidí nechce čelit vlastní zodpovědnosti (když budu mít problémy po vakcíně, bude to výsledek mého rozhodnutí, že jsem na ni šel; když budu mít problémy po nákaze, tak za to nikdo nemůže, to se stane samo). Připustit, že rozhodnutím je oboje, a přijmout za to vlastní zodpovědnost, je nepříjemné. Pro další kupu lidí je to příležitost vymezit se (jinak jsou na konci potravního řetězce, nikoho nezajímají, ale teď bude jednou po jejich; nebo je to odveta systému zdravotní péče, který jim ublížil...). Těch opravdu zmatených a neorientovaných, kteří vezmou zavděk jednoduchými tvrzeními, zas tolik nebude.

Každopádně společným rysem téhle skupiny je, že řeší jenom svý vlastní potřeby. Že argument "mám dobrou imunitu, sportuju a žiju zdravě" pro ně znamená "nepůjdu se očkovat, nic mi nehrozí", namísto aby znamenal "tak to mi vakcína nic neudělá a můžu to v zájmu všech absolvovat". Jsou pro sebe výhradním měřítkem celé situace. Jestli je tu požadavek na přijetí nějakého rizika v zájmu celku (tj. hlavně ochrany nemocničních kapacit a pak taky zmenšení prostoru pro mutace viru), tak na něj dlabou, to není jejich problém. To má vyřešit někdo jiný. A pokud se to nedaří, tak ten někdo jiný to dělá špatně (vláda to voře, očkovaní to roznášejí, praktici to neléčí atd.), odpovědnost není nikdy na jejich straně. Takže ve výsledku je to spíš morální než kognitivní selhávání společnosti.