Neznámá, tak to je ale taky hezké, že dá syn přednost malému sourozenci před psem V případě manžela jde asi o to, že si pořídil psy, kteří se mu líbí a neřešil, co potřebují (případně, co je potřeba, aby s nimi šlo rozumně žít)? To bohužel dělá spousta lidí.
Švagr třeba nikdy nechtěla žádné zvíře, natož psa a nikdy žádného neměl v jeho dětství nebyl pes v rodině. Potom najednou došel k závěru, že by procházky se psem pro něj byly dobrá motivace k pohybu (poté, co si na golfu odrovnal záda) a musel si pro ten účel pořídit rovnou československého vlčáka! Ten pes je asi fajn, ale absolutně nepasuje do jejich života (žijí tedy v baráku s jakž takž velkým pozemkem, ale i tam ho můžou vypustit jen pod dozorem a stejně už platili sousedovi hejno slepic), oni s ním nemůžou nikam, kde jsou lidi a hlavně jiní psi (a to ani, když je na vodítku ...) ... Mně je líto psa, švagrové (která samozřejmě taky nakonec velkou část péče zastane) a hlavně jejich nejmladšího dítěte, které se nedostane s nimi skoro nikam, kromě nejhlubší přírody (a s nikým jiným nikam nechce) ...