tlačení malých dětí do sportů moc nechápu, ale zbytek mi dává smysl.

Osobně mi přijde, že školní kolektiv zase takový štěstí není - ty děti jsou sesypané do jedné třídy podle místa bydliště a roku narození (případně roztříděné do tříd podle abecedy). Co tak asi mají společného? Kromě teda toho místa bydliště, příjmení začínajícího na stejné písmeno a roku narození? Naopak, působí to komplikace, protože stejně staré a plus mínus stejně velké a stejně vzdělané děti nemají žádnou přirozenou hierarchii - a začne šikana a ponižování a vytahování se atd. U věkově smíšených kolektivů je to jinak, vznikají tam mnohem přirozenější vztahy, založené na tom, že někdo má přirozenou autoritu, protože je schopnější, víc toho ví / umí, je starší atd. Vidím to ve věkově smíšeném oddíle, kde mladší poslouchají starší ne proto, že jim ti starší "strčí o přestávce hlavu do hajzlu", ale proto, že se od těch starších mají co naučit.

Děti jsou hodně přizpůsobivé a třeba kolem začátku puberty chtějí být hodně "stejní" jako ostatní. Učitelky mi asi dají za pravdu, že když je pak ve třídě jedno dítě, které ulítává, tak často strhne celý kolektiv... měla jsem sedmou třídu, kde holky soutěžily o to, kdo bude mít dřív sex, měla jsem osmou třídu, která to dotáhla na krádež auta. Rozeřvané, hihňající se partičky (u holek okořeněno o kurví oblečky a zmalování, u kluků třeba o kouření a chlast) někde v OC asi znáte všichni.
Domškoláci nemají tyhle "vlivy", naopak pohybují se mnohem více mezi dospělými, a tak se chovají dospěleji. Poprvé jsem zažila s dcerou známých - v nějakých dvanácti letech s námi proseděla půl noci v hovorech o politice, náboženství, filozofii... nenudilo jí to a ona nenudila nás, měla zajímavé názory, nehihňala se, dokázla mluvit bez bez opakování různých vycpávek, takového toho "hmmmm" a "jako" atd. - zkrátka partner... a tohle se mi pak stalo s více domškoláky - a nakonec máme děti v domácí škole taky - a ten efekt je podobný - nedostavila se taková ta protivná puberta, kdy by je člověk nejraději vystřelil na Mars. Neřešíme věci, že se někdo někomu smál kvůli mobilu nebo hadrům, nebo tomu, že je panna nebo že nechce hulit marihuanu.
Další věc - ona tam uvádí, že dopoledne dělají dvě tři hodiny školu. Osm let, to je třetí třída - kolik hodin mají děti v tomhle věku ve škole - čtyři až pět denně - takže oni jsou se školou hotoví za polovinu doby. Protože jedou individuálně, protože neztrácí čas tím, že se čeká, až celá třída otevře učebnici, celá třída uchopí pero, až se rozdají či vyberou sešity, až potřetí zopakuje, co se má dělat, protože Pepíček nedával pozor... až se vyřeší, že Maruška potřebuje na záchod a kdo půjčí knihu Toníčkovi, který jí zapomněl... v domškole se nemusí řešit hodiny tělocviku, hudební výchovy, pracovní výchovy - protože to se zvládne při běžném provozu.
Jejich děti nemají hračky a nemají obrazovky - to mi taky nepřijde od věci. Hračkami a obrazovkami zaměstnáváme děti, které nemají možnost lítat venku a organizovat si čas a zábavu samy.

Prostě výchova téhle rodiny se vymyká zavedeným pravidlům kolektivismu - ale to vůbec neznamená, že to dělají špatně. A naopak, mají hodně prostoru k tomu, aby program přizpůsobovali dětem - podle toho, jak se sejdou povahy. Vzhledem k tomu, jak jsou cílevědomí rodiče, je dost pravděpodobné, že ta osmiletá holka je taky takhle cílevědomá, a že skutečně ty tréninky takhle chce a je jí v tom dobře.