Ale proč ne... Lidi jsou na různým spektru všeho. Paní i pán se holt asi našli a mají takovou povahu a když se to potkalo s povahou jejich dítěte...

Osobně bych se na jejich místě taky bála, že se mi dítě cukne, až bude větší a starší. Ale co už.

Já se v principu shoduju s názorem, že "standardní sídlištní základka" je pro mě synonymem pekla a dítě bych do ní nikdy nedala... Ale to lze řešit x způsoby, já nejsem typ pro domácí školu (vlastní dítě bych zabila) a myslím, že má volba školy byla naprosto v pořádku a dítěti vyhovuje...

Drezůrovat dítě ale nehodlám, myslím, že je dost času, aby si dítě samo našlo, co chce.

Ale je fakt, že kdybych měla jednoznačně sportovně velmi talentované dítě, asi bych udělala, co by bylo možné, aby bylo úspěšné. Včetně určitého sebeobětování se... (ale jsem šťastná, že mé dítě není žádný sportovní supertalent a že se v tomto směru obětovat nemusím...).

Nezakazuju ani fastfood, ani sladkosti. Jsem ráda, když je dítě celý odpoledne u kamarádů. Určitě mé dítě není méně šťastné, i když na olympiádu teda opravdu nikdy nepojede (i když.... aktuálně chce být sportovním komentátorem... tak třeba jo....)