Tohle nás naštěstí minulo. X-box, herní konzole atd nikdy nechtěly. Mobil dotykový dostaly při vstupu na 8G a dražší už si pořídil syn ze svých brigád později...

Když byly malé, tak si psaly vždy tak o 4-5 dárků s tím, že jeden byl hlavní. Protože jsme si o tom hodně povídali s nimi, tak jsme tušili, co se tam objeví a přiznám se, že jsme občas manipulovali nenápadně, aby se tam neobjevilo něco, co jsme schopni splnit nebyli. Nešlo o finance, drahé věci nad cca 1500 si nikdy ani nepřály, ale dárky typu "živý, malý dinosaurus do ohrádky na zahradě", lego 30 let staré, které jsem už 2 měsíce sháněla na aukru a tušila, že ho seženu leda tak za 10 tis, což bylo mimo možnosti a ochotu za to dát. U dcerky spíš byl problém jí pomoci vymyslet ten hlavní dárek, na který se pak strašně těšila - sama nevěděla, co si přát, byla fakt strašně nenáročná.

Zato teď je to občas peklo - děti poněkud příliš vyrostly a přání typu "svetr, který bude mít dlouhé rukávy i na mě" nebo "kalhoty, které budu mít pod kotníky" se plní ještě hůř