Také k sobě máme blízko, hodně spolu mluvíme, a snažili jsme se ho tehdy přesvědčit s manželem oba (MM tedy daleko urputněji). Mluvili s ním i jeho bratranci a sestřenice, tedy cca vrstevníci... nic. Dopadlo to tak, že my rodiče pochopili (nejdříve já, potom i MM), že maturita není základ, a mít ji nemusí. Realita mu dává za pravdu Asi to není cesta pro každého, ale zrovna tenhle "jeden" maturitu k odpíchnutí nepotřebuje.

Žádná "psovitost" by se u nás uplatnit ani nedala - kromě toho, že bych do toho nešla - v době maturity již byl syn samostatná zodpovědná jednotka (bydlel jinde, žil za své a po svém).