No, ono je to vcelku jednoduché...

Má-li v pracovní smlouvě napsáno - "zdravotní sestra" a místo výkonu (např.) Praha - tak v rámci stejného zaměstnavatele ji zaměstanvatel může kdykoli poslat dělat sestru kamkoli ve svých provozovnách v Praze. Těžko si zaměstnanec může stěžovat.

Má-li v pracovní smlouvě napsáno "recepční", tak ať je vzděláním právník, vyučená prodavačka nebo zdravotní sestra, tak ji zaměstanvatel může nechat dělat jen recepční a nemůže ji poslat na jinou práci, pokud s tím nebude souhlasit.

A jak podle tebe má mluvit šéf s podřízenými? Napřed jim "maže med kolem huby" - čili rozumím tomu, že jim něco sliboval, snažil se je motivovat ... - ono je dámičkám asi líp za recepcí - tak když to nešlo po dobrém, tak jim nastínil, že v pracovní smlouvě zřejmě mají "zdravotní sestra" a že neuposlechnout příkaz nadřízeného jen tak bez následků nemůžou ("vyhrožoval vyhazovem"). To jim podle tebe měl poslat kolkovanou žádost? Na pozici recepční sežene i "študenta" a dámy klidně můžou jít dělat recepční někam do hotelu. Tam je určitě nikdo nebude nutit starat se o pacienty.

Mimochodem, není nad klidné pracovněprávní vztahy, ona jakákoli válka mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nekončí dobře.

Podle mě, řešení zvolené zaměstnavatelem - kvalifikovanou pracovní sílu poslat k pacientům a "nekvalifikovanou" úřednici poslat na recepci - je nejlepší. Těžko paní z kanceláře pošle k pacientům a druhou "recepční" sežene jistě snáz.