Přidat odpověď
Libiku,
je zajímavý, že v tomhle směru se můj vkus moc nezměnil. Když se občas podívám na to, co mě bavilo jako dítě a dospívající, tak zjišťuju, že jsem schopna se na to znovu dívat. sice už ne s takovým zaujetím, třeba se u toho netřískám smíchy ani nepláču dojetím, ale pořád se u toho usmívám nebo jsem dojatá.
A naopak, co mě nebavilo tehdy, nezaujme mě ani teď. (Třeba Markétu Lazarovou jsem zkoušela na 3x - v 15, ve 20 a pak v 35 a nic. Ani na potřetí jsem to nedala.)
Předchozí